Po rozchodu jsem si myslela, že největší problém budou peníze. Takhle nebylo jich moc, ale pro mě nejtěžší bylo dát dohromady sama sebe. Moje sebevědomí bylo v bahně někde na dně tý nejhlubší propasti na Světě. Člověk se ráno probudí a první, na co myslí, jsou problémy. Co bude dál. Jak to zvládne. Proč se to stalo. Byla to moje chyba. Přesně v tomhle jsem se motala. Pak jsem si řekla dost!
První věc, kterou jsem udělala, bylo cvičení. Ne proto, že bych chtěla být modelka. Potřebovala jsem se dát psychicky dohromady. A zjistila jsem jednu věc. Psychická kondice strašně souvisí s tou fyzickou. Když jsem shodila první kilo, měla jsem radost. Když jsem udělala o dva dřepy víc než minule, měla jsem radost. Když jsem uběhla o kus dál než před týdnem, měla jsem radost. Najednou jsem viděla, že se někam posouvám. A nebylo důležité, jestli to bylo o centimetr nebo o kilometr. Prostě jsem šla dopředu. A víte co? Když se dneska projdu v létě u vody v plavkách, periferně vidím, jak na mě kdejakej chlap nechá oči. A to člověka potěší víc, než si možná chce přiznat :D
Dlouho jsem řešila bývalého. Co dělá. S kým je. Jestli si uvědomuje, o co přišel. Jestli ho to mrzí. Pak mi došlo, že tím akorát ztrácím čas. Tak jsem přestala sledovat jeho život a začala řešit svůj. Poprvé po dlouhé době jsem se zaměřila sama na sebe. Ne na partnera. Ne na okolí. Ne na to, co si kdo myslí. Jen sama na sebe. A byl to jeden z nejlepších kroků, které jsem udělala. Okolí nezměníte. Jediné, co můžete změnit je sama sebe. A víte co se pak stane? Změní se okolí - začne na vás reagovat úplně jinak, a to lépe!
Jedna knížka mi změnila pohled na věc. Říkal mi o ní jeden námej. Tou dobou jsem tomu nevěnovala pozornost, ale když jsem nevěděla kudy kam, tak jsem si na ní vzpomněla. Nečekala jsem od ní zázraky, ale říkala jsem si cokoliv lepší než nic. Ale miel mě překvapila. Pomohla mi uvědomit si, jak moc moje myšlenky ovlivňují to, jak se cítím. Do té doby jsem se soustředila hlavně na problémy. Po přečtení jsem začala víc přemýšlet o možnostech. O tom, co můžu získat. Kam se můžu posunout. Co můžu vybudovat. A ten rozdíl byl obrovský. Zkrátka místo mrhání času a energie do toho, co mě zraňovalo, tak jsem začala svůj mozek krmit pozitivníma myšlenkama a fakt mi to pomohlo. Ano bylo to těžké a často jsem se přistihla, že mi to nejde. Časem a časem se to ale zlepšovalo a teď? Fakt věřím tomu, že mě čekají jen lepší dny a opravdu se to promýtá už i do mého života. Lidé se mnou jednají úplně jinak než dříve. Moc doporučuji!
Jednoho dne jsem si také vzala papír a začala psát, co už jsem v životě dokázala. Ne co se mi nepovedlo. Ne kde jsem udělala chybu. Ale co jsem zvládla. Dostudovala jsem školu. Našla jsem si práci. Udělala řidičák. Porodila jsem zdravé dítě a postarala jsem se o něj. Zvládla jsem rozchod. Zvládla jsem stěhování. Zvládla jsem spoustu věcí, na které jsem už skoro zapomněla. Když jsem si ten seznam po sobě přečetla, došlo mi něco důležitého. Možná nejsem dokonalá, ale rozhodně nejsem slabá! A mám na co být hrdá.
Hele životní rovnováha nepřijde sama. Nikdo vám ji nepřinese - musíte si ji postupně vybudovat kousek po kousku. Jedním tréninkem, jednou dobrou knihou (Myslete velkoryse jsem samozřejmě neskončila).
...než na ostatní. A pak se jednoho dne přistihnete, že se zase smějete. A že vám je vlastně dobře. A přesně tehdy poznáte, že jste na správné cestě ;)
Agáta, 41 let