Takhle, nebudu lhát - je to záhul! Ale když si to dobře zorganizujete, je to možné.
Když jsme šli s přítlem od sebe, musela jsem se odstěhovat. Hledala jsem si levné, ale taktické bydlení, abych nemusela přes celé město dát dítě do školky, pak do práce a pak ho zase vyzvednout.
Domluvili jsme se na výživném, které díky Bohu platí, protože ví, že kdyby ne, obrátim se ihned na právníka.
Moje taktika byla, že chci s bývalým zůstat v rozumném kontaktu kvůli dítěti. I když by mě lákalo se pomstít, vím, že bych si tím jen uškodila. Takhle aspoň občas s malým pomůže a já mám taky čas si trochu odfrknout...
Ráno vstávačka, snídaně, jdeme pěšky s malým do školky, pak busem do práce, po práci ihned pro malého, na nákup a domu. Udělat něco k večeři, pověnovat se malému, koupačka a když ho uložím, konečně mám čas chvilku pro sebe. A ráno zase nanovo. Ještě, že existujou ty víkendy. To je i čas zajít si s malým na plovku nebo udělat nějaký ten výlet. Taky jsem občas vzala brigádu, ale spíš výmečně.
Lenka 28